Sonety zobrazují Shakespearův život. Promítají se tu osoby, které Shakespeare vůbec nepoznává. Je tu například neznámý básník a tajemný přítel, který ho miloval. Hledal souvislost, jaká je s ním spjata a kdo to je. Druhým neznámým je jeho soupeř. Člověk, který ho chce umlčet a získat pozornost a náklonnost jeho přítele sám pro sebe. Nechápal to, když se to dozvěděl. A poslední je neznámá postava v jeho životě, žena. Krásná, tajemná, okouzlující. Číší z ní láska a žárlivost, kterou na něj přenesla. Shakepeare tvrdí, že tyto sonety inspirují každého běžného člověka, protože tohle se může stát každému. Je to reálný svět.
Tady je na ukázku jesen sonet, který se mi hrozně moc líbí:
Pohlédni k východu: když zvedne ranní zář
svou hlavu z plamenů, oči všech pozemšťanů
vzdávají slunci hold, že vyšla jeho tvář,
a zrakem koří se majestátnímu ránu.
A když se vyšvihne na stoupající sráz
vysoké oblohy jak mládí vprostřed květu,
pohledy lidí dál vzývají jeho jas
a dál je sledují na jeho zlatém letu.
Ale když začne pak jak stáří na voze,
který už nemůže, vrávorat zvolna ze dne,
na jeho pomalý pád oči k obloze
už nikdo s obdivem jako dřív nepozvedne.
Tak i ty zahyneš, až půlden opustí tě,
pominut pohledy, když nebudeš mít dítě.
