close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

.
.

Všechno co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce - Robert Fulghum

28. února 2010 v 11:36 | Elis |  Knihy
Text: Robert Fulghum
Překlad: Jiří Hrubý
Ilustrace:Jaroslav Kerles
Počet stran: 144
Rok vydání: 1996

Děj:

Kniha obsahuje drobné příběhy, úvahy a postřehy z každodenního života. Zamýšlí se nad tím, proč máme z něčeho radost, proč dal autor své ženě k Vánocům kukačky, proč se někteří lidé chovají, tak jak se chovají nebo proč rád pere a žehlí. Některé povídky jsou jenom krátkým popiskem běžné situace v životě.
Název knížky je jasný hned po přečtení první povídky, prvního zamyšlení, co dělat a nedělat v mateřské školce. Fulghum zmínil několik pravidel, která by se měla ve školce dodržovat.
Několik "školkových" pravidel
· Nikoho nebij
· Vracej věci tam, kde jsi je našel
· Neber nic, co ti nepatří
· Uklízej po sobě
· Když někomu ublížíš, řekni, promiň
· Hraj fér
· O všechno se rozděl
· Před jídlem si umyj ruce
· Splachuj
· Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře

Další povídky jsou třeba o tom, co by si nejvíc přál, jak rád chodí do ZOO, o Vánocích a kolednících aj.
Například jedno vyprávění je o tom, že se svojí ženou zkoušel takový experiment, jak bude vypadat zahrada na jaře po tom, když žena svou část zahrady uklidí a shrabe listí a on ji nechá na pospas přírodě. Přihodilo se ale něco nečekaného. Zazvonil u něj hluchý chlapec a dal mu papírek s tím, že mu za dolar shrabe listí. On chtěl svůj experiment dokončit, ale když viděl, jak na něj chlapec v naději hledí, řekl mu, že mu za práci dá i 3 dolary a na pokus okamžitě zapomněl.
Nejvíce mě zaujalo a donutilo k přemýšlení vyprávění o pampeliškách: Fulghum měl souseda, který si potrpěl na pečlivě upravenou zahradu bez plevelu, s trávníkem jako koberec a okrasnými květinami. To autor je pravý opak. Líbí se mu, když zahrada žije podle vlastního řádu - trávník se nemusí sekat každý týden, ale stačí jednou za měsíc, kam spadne listí ze stromu, tam také zůstane a stříhání keřů opravdu nehrozí. Jednoho dne autor nachytal souseda na své zahrádce, jak mu na jeho milované pampelišky dává postřik proti plevelu. Vyhnal ho ze své zahrady s tím, že mu nemá co hubit kytičky. Poté napsal své důvody, proč má rád pampelišky…

Úryvek:
Já mám náhodou pampelišky moc rád. Každé jaro mi zahradu pokryjí něžnými žlutými květy a já nemusím hnout prstem. Dělají si svoje a já si dělám také svoje. Z mladých listů vyrábím pikantní salát. Normálnímu bílému vínu dodají květy jemnou příchuť a příjemný odstín. Opražte kořen pampelišky, rozemelte jej a povařte a máte výbornou kávu. Z mlaďounkých výhonků se dá udělat osvěžující čaj. Sušené staré listy mají vysoký obsah železa a vitamínu A a C a je to výborné projímadlo. Pampelišky jsou oblíbené u včel a výsledkem je prvotřídní med.
Pampelišky už tu rostou nějakých třicet milionů let; jsou to fosilie. Jejich nejbližšími příbuznými jsou hlávkový salát a čekanka. Anglické jméno dandelion pochází z francouzského dent de lion, lví zub. Vyskytují se v celé Evropě, Asii a Severní Americe, všude pronikly svými silami. Jsou odolné proti chorobám, hmyzu, zimě, větru, dešti a lidem.
Kdyby byli pampelišky vzácné a choulostivé, lidi by se mohli přetrhnout a platili by 14 dolarů 95 centů za jednu rostlinku, piplali by se s nimi ve sklenících, zakládali by pampeliškové spolky a tak dál. Jenže jsou všude, nepotřebují nás a jaksi si dělají, co se jim zachce. A tak jim říkáme plevel a vraždíme je na potkání...


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 bridal plus size dresses bridal plus size dresses | E-mail | Web | 9. ledna 2013 v 11:49 | Reagovat

While I have to disagree on a little bit of the info, but this was a great post. I look forward to looking at more of your posts.
http://www.blowdress.org

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama