close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

.
.

Posmrtná

25. července 2010 v 21:37 | Elis |  HP Jednorázovky
severus

Po nekonečně dlouhé době přidávám povídku... Už jsem ji měla nějakou v šuplíku, ale teď nadešel ten vhodný čas na oprášení, poupravení a zveřejnění xD xD




















Postavy: Severus Snape, Albus Brumbál, Lily Evans-Potterová,…
Čas: po skončení HP 7 (neberu v úvahu poslední kapitolu, na níž mám velice vyhraněný názor xD)
Přístupnost: snad bez omezení
O čem: Smrtí sice něco končí, ale co když něco začíná?
Poznámka: První část povídky obsahuje věty, které se objevily v HP 7, kapitola 32. (Bezová hůlka) - změnila jsem úhel pohledu
Zatím nepřipravuji pokračování, ale nevylučuji ani možnost, že se tady někdy objeví pár dalších kapitol (záleží na mé fantazii xD) - v tomto případě povídku přesunu do kapitolovek…
Věnování: Pro nejdokonalejší osobu, která chodí po tomto světě, a bez které ten rok nemám nejmenší šanci přežít ;-( Pro Denise... :)



Rukama se marně snažil zastavit karmínovou krev prýštící z rány na krku, když se mu z nenadání v zorném poli objevil Harry Potter. Vypadal nerozhodně - v očích se mísila opatrnost se zlobou, nejistotou a ač se to zdálo velmi nepravděpodobné i se smutkem. Ale on neměl dost času ani síly, aby se zabýval osobními myšlenkami, musel splnit svůj úkol. Když se k něm Harry naklonil, chytil ho zepředu za hábit a s vynaložením ohromného úsilí si ho přitáhl blíž k sobě.
"Vezměte si… to… Podívejte se… na to…" vydechl skřípavě klokotavým hlasem. Poté po letech uvolnil ty pečlivě střežené myšlenky, jejichž prozrazení komukoliv jinému než Brumbálovi
by jistě mělo nedozírné následky a sledoval, jak je Harry opatrně hůlkou nabírá do skleněné ampulky, kterou mu právě jen tak ze vzduch vyčarovala Hermiona Grangerová, o jejíž přítomnosti neměl doposud ani potuchy (i když bylo málo pravděpodobné, že by byl Potter sám) .
Cítil, jak se všude kolem něj rozlévá lepkavá kaluž teplé krve a síly mu ubývaly rychlostí odmrštěného potlouku. I přesto, že se snažil odolat síle neviditelného magnetu, jenž ho nezadržitelně táhl do neznáma, ruka jíž držel Harryho za hábit samovolně povolila a klesla na dřevěnou podlahu Chroptící chýše. Musel však ještě naposled vidět jeho oči… její oči.
S vypětím všech posledních sil skoro nesrozumitelně zašeptal: "Podívejte se… na… mne…"
Zelené oči pohlédly do jeho uhelně černých… a s poslední myšlenkou na milovanou ženu se poddal tomu magnetu - nechal se vtáhnout do víru barev střídajících se s nekonečnou temnotou…
Severus Snape zemřel…










Severus otevřel oči a zjistil, že sedí opřený o strom ne nepodobný tomu na bradavických školních pozemcích, kde se ještě jako student často učil. Na chvíli byl oslepen zářivým slunečním svitem, ale poté mu na tvář dopadl stín. Vzhlédl a to co spatřil mu vyrazilo dech. Přímo nad ním se tyčil Albus Brumbál, usmíval se a v pomněnkových očích za skly půlměsícových brýlí mu vesele tančily jiskřičky.
"Už jsem se začínal bát, že si vybereš jinou možnost, než strávit svůj další život zde, se svými blízkými, Severusi," pronesl stále s úsměvem na rtech.
"Já jsem si nic nevybíral," zamumlal zmateně Severus a marně přemýšlel, koho Brumbál myslel jeho blízkými.
"Tvoje podvědomí ale ano. Vybralo si Bradavice, protože zde jsi trávil nejšťastnější chvíle svého života."
"Bradavice…" zašeptal a hlavou se mu honily stovky…tisíce myšlenek.
"Ano, jsou sice hodně odlišné od těch, na něž jsme byli zvyklí, ale podstata se nezměnila. Nemáme tu moc studentů, protože moc lidí naštěstí nezemřelo ve školním věku, ale alespoň je tu více místa, když nepoužíváme tolik učeben, a tak nemusíme ložnice přidělávat kouzly. Ty, jakožto bývalý profesor si můžeš vybrat, jestli chceš znovu obývat své komnaty, nebo ti máme najít jiné místo.
"Bývalý profesor," zašeptal Severus sám pro sebe, ale Brumbál ho moc dobře slyšel: "Á, jsem rád, že jsi to řekl tak smutně," zvolal. Severusovo obočí vylétlo nahoru, jako by se bál, jestli Brumbál nepřišel o rozum, ale ten už začal vysvětlovat: "To totiž znamená, že by ti nebylo proti mysli znovu učit, což by nám přišlo ohromně vhod. A tím pádem by bylo postaráno i o tvoje ubytování, protože jako profesor nemůžeš spát v kolejních komnatách. Sirius mi pořád nemůže odpustit, že on musí spát na koleji s ostatními, protože nemá partnerku… Jako bych za to já snad mohl," rozvyprávěl se Brumbál.
"Sirius?! Black je tu také?!!"
"Ale no tak, Severusi… Nemyslíš, že nastal čas odpouštět? Vždyť i Sirius uznal, že si všechno to, co jsi pro Harryho a ostatní udělal zaslouží veškerou čest. Není takový jak si myslíš. A pokud chceš člověka soudit podle jeho chyb v mládí, tak si mě rovnou můžeš vyškrtnout ze seznamu svých přátel."
Severus na Brumbála nevěřícně koukal a jako už tolikrát v jeho přítomnosti nevěděl, co má říct. Jeho slova zněla pravdivě, ale vůbec by se nedivil, kdyby podobně promlouval do duše i Blackovi. Nakonec Severus krátce a úsečně přikývl a Brumbálovi se po tváři rozlil ještě blaženější výraz, až se Severus opravdu začal obávat o jeho duševní zdraví.
Severus se postavil na nohy a pak si opatrně sáhl na krk, aby zjistil, jestli mu i po přechodu do nového života zůstala nějaká památka na Naginiho útok. Nenahmatal však ani jedinou nepatrnou jizvičku, která by mu to připomínala. Při této příležitosti si vzpomněl na Pottera… copak asi řekne jeho vzpomínkám? Pohlédl na Brumbála s naléhavou otázkou v očích: "Je tady…?"
"Ano, je…" odpověděl Brumbál ještě dřív, než Severus stihl dokončit otázku a hned také pokračoval: "Vždyť právě v Bradavicích Lily prožívala jediné období, kdy jste v jejím životě byli ty i James. Mohla si sice podvědomě vybrat posmrtné manželství s Jamesem, ale oba se nakonec rozhodli pro Bradavice. Lily tu měla tebe a James Siriuse s Remusem. Mimochodem, myslím, že Remus s Nymfadorou dorazí každou chvílí. Smrtijedi mají na svědomí mnoho nevinných životů."
Severus však už byl jako na trní a ředitele vnímal jen napůl. Brumbál pochopil, mlčky se otočil a s jiskřičkami očekávání vykročil směrem k jezeru.
Severus ho následoval: "Jak víte, kdo zemřel?"
"I ty se můžeš podívat na dění v našem bývalém světe… a dokonce tu jsou dvě možnosti. Zaprvé, většina kouzelníků nebo čarodějek je někde vyobrazena nebo vyfotografována - my dva, například, v ředitelské pracovně. Z obrazu můžeš komunikovat, ale fotografie slouží pouze jako zavřené okno - můžeš se skrz ni jen podívat, co se děje. A zadruhé, když se hodně soustředíš na místa minulého života, můžeš se tam jakoby přemístit, ale budeš neviditelný, jako když se procházíš v myslánce," podal Brumbál vyčerpávající odpověď.
"Už víte jak dopadla bitva?"
"Ano… podle našich přání. Jen zanechala více mrtvých, než jsem předpokládal… Nu což, osud se nejspíš změnit nedá…"
V tu chvíli spatřil Severus na břehu jezera tři lidi. Nedalo se je s nikým splést. Sirius Black seděl v tureckém sedu na trávě a něco vyprávěl, přičemž divoce rozhazoval rukama. Lily seděla naproti němu, opírala se Jamesovi o rameno a srdečně se smála.
Severus se zastavil a chvíli pozoroval ženu, kterou tak moc miloval po celý svůj život. Snažil se nedat na sobě znát náhlý příval emocí. Její zvonivý smích zněl jak rajská hudba, kterou tak dlouho neslyšel a jejíž melodii už málem zapomněl, slunce odrážející se od rudých vlasů a ty oči - zářily i na takovou dálku jako dva smaragdy.
Jedna emoce však Severuse zaskočila, nebo lépe řečeno byl překvapen, protože se vůbec nedostavila, i přestože si doposud nedokázal představit takovéhle setkání bez ní. Nepřevalila se přes něj obvyklá vlna nenávisti, jako vždy při setkání s Jamesem Potterem nebo se Siriusem. Naopak byl rád, že má Lily někoho, jako jsou oni, a to, že Lily zářila štěstím v něm vyvolalo pocit radosti.

Najednou Lily vzhlédla směrem k němu a Brumbálovi a zarazila se, když se její oči setkali se Severusovými.
James se Siriusem si její strnulosti všimli a také se obrátili. Severus jim však nevěnoval žádnou pozornost - pozoroval třpytící se slané krůpěje, jenž vhrkly do jasně zelených očí.
Lily vstala a jak v mátohách vykročila přesně v tu chvíli, kdy se k ní Severus skoro rozeběhl. Ještě před tím, než do něj Lily téměř narazila, stihl Severus zkontrolovat výraz Jamese Pottera. Ani on, ani Sirius však neměli ve tváři obvyklý škleb nenávisti. Pak Lily naběhla plnou parou do jeho hrudi a objala ho tak pevně, že mu málem zabránila dýchat. Zabořil obličej do jejích vlasů a po více než dvaceti letech ucítil tu jemnou vůni levandule a jasmínu. Lilyiny slzy mu skrápěly rameno a k uším mu doléhal naléhavý šepot: "Je mi to… tak líto… Všechno… Je mi to líto…"
"Lily, Lil…co?"
"Měla jsem ti dát ještě šanci, když ses mi omlouval za tu šmejdku… Omlouvám se… A děkuji za Harryho. Za to, že jsi ho chránil i přes to, jak jsme se k tobě všichni chovali… Díky…"
"To je dobré, Lil… pro tebe všechno…"
Lily vzhlédla a smutně se usmála způsobem, který říkal: ,Škoda, že pro mě budeš vždy jenom přítel.'
Severus se sklonil a jemně ji políbil do vlasů s vědomím, že nikdy nebude moci chtít víc.
Pomalým krokem k nim přistoupili James se Siriusem. Lily si rukávem svetru osušila slzy a pak se jemně s úsměvem vymanila z jeho objetí. O krok ucouvla, aby ji James mohl chytit kolem pasu, ale vzala Severuse za ruku, jakoby se bála, aby nezmizel.
"Ehm…" odkašlal si James a s ohromným úsilím odtrhl pohled od špiček svých bot, aby se Severusovi podíval do obličeje: "Asi bych se ti měl omluvit, Severusi," zamumlal kajícně a Severusovi málem spadla brada až na vestu, když mu James poprvé v životě řekl jinak než Srabusi.
"Chytáš mouchy, Snape?" zahlaholil Sirius vesele a v jeho tváři nebyl ani stín odporu.
Severu rychle zavřel pusu a vykouzlil na své tváři něco mezi svým úšklebkem a u něho téměř neznámým úsměvem…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 princess-denise princess-denise | Web | 27. července 2010 v 8:13 | Reagovat

Ty jo! Úplně mě to vtáhlo a to jsem si říkala, že když už jsem to četla, tak mě nic nepřekvapí! xD Ale překvapilo, jak to bylo úžasně napsaný, fakt jsi mě dojala, bylo mi Seva líto... ;-( Hlavně nakonci, samozřejmě, i když to byl šťastnej konec, což se mi taky hrozně líbí - představa, že Severus si teďka někde chodí po Bradavicích... xD No to mě prostě uklidňuje! xD xD Díky za tuhle povídku, chce to ještě víc Severuse!!!! xD

2 Elis Elis | E-mail | Web | 27. července 2010 v 9:03 | Reagovat

Úžasně napsaný? Ohó! díky za kompliment... :)) Já sem se prostě nemohla smířit s tou jeho šíleně nespravedlivou smrtí... To přece nemohla bejt pravda! Ale jelikož to Rowlingová tak blbě napsala (samozřejmě jen tuhle část), musela jsem se nějak uklidnit... Tak jsem ho poslala do "nebe" xD xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama