Neuvěřitelně krásná a dojemná písnička....
Zpěv: Jana Kirschner
Hudba: Petr Hapka
Text: Michal Horáček
Miluji ten klip k písničce... Andrea Kalců tlumočící text do znakové řeči je naprosto fantastická! :)
Jinak duo Hapka+Horáček považuji za nejkvalitnější českou hudbu (pokud nepočítám klasickou hudbu)... Znám jen málo českých hudebníků, kteří mají všechny písničky s tak dechberoucím textem a dokonalou, originální hudbou... Prostě klobouk dolů... :)
Text:
Vidoucí, ale neviděná, jak profesionální vrah
jsem listím křoví ověnčená. Měsíc se pase na hvězdách.
Měsíc se pase na hvězdách a světlo v jejích útrobách
je nelítostné jako stěna, na kterou sama házím hrách -
vidoucí, ale neviděná.
a světlo v jejích útrobách je nelítostné jako stěna,
na kterou sama házím hrách -
jdoucí, ale neviděná.
Slyšící, ale neslyšená, jak inspicient za scénou
mám z první ruky všechna jména i se závratnou ozvěnou.
I se závratnou ozvěnou. Jsem hradní studnou. Bezednou.
Jsem jako ona přinucena cokoli spolknout najednou -
slyšící, ale neslyšená. Slyšící, ale neslyšená.
Jsem hradní studnou. Bezednou.
Jsem jako ona přinucena cokoli spolknout najednou -
slyšící, ale neslyšená.
Vidoucí, ale neviděná, jak superšpion v románech,
sleduji orkán v stéblech sena. A prsty na tvých ramenech.
A přivítání v kolenech, jež jsou jak brána otevřená.
Někdy je těžké hledat dech.
Vidoucí, ale neviděná.
Přivítání v kolenech, jež jsou jak brána otevřená.
Někdy je těžké hledat dech.
Vidoucí, ale neviděná.
Slyšící, ale neslyšená. Jediná - jistě bohudík -
na celém světě oblečená. Teď vím, že příští okamžik,
teď vím, že příští okamžik konečně dojde na výkřik
a určitě vykřikne žena. Jsem, i když nezadržím vzlyk,
slyšící, ale neslyšená. Slyšící, ale neslyšená.
[: Konečně dojde na výkřik a určitě vykřikne žena.
Jsem, i když nezadržím vzlyk, neslyšená. :]
jsem listím křoví ověnčená. Měsíc se pase na hvězdách.
Měsíc se pase na hvězdách a světlo v jejích útrobách
je nelítostné jako stěna, na kterou sama házím hrách -
vidoucí, ale neviděná.
a světlo v jejích útrobách je nelítostné jako stěna,
na kterou sama házím hrách -
jdoucí, ale neviděná.
Slyšící, ale neslyšená, jak inspicient za scénou
mám z první ruky všechna jména i se závratnou ozvěnou.
I se závratnou ozvěnou. Jsem hradní studnou. Bezednou.
Jsem jako ona přinucena cokoli spolknout najednou -
slyšící, ale neslyšená. Slyšící, ale neslyšená.
Jsem hradní studnou. Bezednou.
Jsem jako ona přinucena cokoli spolknout najednou -
slyšící, ale neslyšená.
Vidoucí, ale neviděná, jak superšpion v románech,
sleduji orkán v stéblech sena. A prsty na tvých ramenech.
A přivítání v kolenech, jež jsou jak brána otevřená.
Někdy je těžké hledat dech.
Vidoucí, ale neviděná.
Přivítání v kolenech, jež jsou jak brána otevřená.
Někdy je těžké hledat dech.
Vidoucí, ale neviděná.
Slyšící, ale neslyšená. Jediná - jistě bohudík -
na celém světě oblečená. Teď vím, že příští okamžik,
teď vím, že příští okamžik konečně dojde na výkřik
a určitě vykřikne žena. Jsem, i když nezadržím vzlyk,
slyšící, ale neslyšená. Slyšící, ale neslyšená.
[: Konečně dojde na výkřik a určitě vykřikne žena.
Jsem, i když nezadržím vzlyk, neslyšená. :]
Líbí se mi strašně ten text, ale hlas tý ženský mě prostě nehorázně irituje... nedokážu si pomoct! xD