close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

.
.

Quis Contra Torrentem (Kdo půjde proti proudu)

24. prosince 2010 v 13:34 | Elis |  Opertus genus Black et Malfoy
Začněme svátečně: Šťastné a veselé Vánoce a krásný rok 2011!!!
Tuto povídku chci věnovat Denise (netradičně xD)... Doufám, že se ti splní všechna přání (mezi ně doufám patří i to, být v ČR, že ano? xD)... Omlouvám se za kvalitu povídky, ale jak víš, nejde mi psát, takže jsem ráda, že jsem vyplodila alespoň tenhle kousek ;-) Snaž se přehlížet chyby, protože mi na mém Wordu sto let před opicema nefungují automatické opravy chyb, a to tak, že vůbec žádné => čárky, i/y, s/z, mě/mně, atd. atd. - všechno tohle jde mimo mě... xD
Teď pár vět k názvu povídky: Našla jsem u nás v domácí knihovně knížku Moudrost věků (ano, její název vypovídá, proč jsem se jí až doteď pečlivě vyhýbala xD) - je to jakýsi lexikon latinských výroků, přísloví a rčení... A hrozně se mi to zalíbilo ;-) Latina je opravdu hezká, a co na tom, že netušim jak se vyslovuje jediné slovo xD Takže jsem se rozhodla napsat kapitolovku, kde budou poze latinské názvy kapitol... doufám, že se mi podaří najít příhodné výroky xD
Tahle kapitola je první a tak trochu vysvětlovací, takže nečekejte nějaké extra chytře vymyšlené zápletky atd. xD
Tamtadada Dá!!! První kapitola povídky Tajemný rod Blacků a Malfoyů je tu!
Black sisters



"Siriusi! Siriusi, počkej na mě!" volalo malé děvčátko s plavými vlásky a běželo přes trávník, jak nejrychleji mohlo, aby dohnalo chlapce s havraními vlasy po ramena, který se teď ležérně opíral o jabloňový strom.
"Příště tolik nekřič, mohli by nás slyšet a měli bychom problém," zašeptal, když k němu holčička doběhla. Ta rychle přikývla a už ani nedutla, i přesto, že byla starší a povětšinou ona poučovala jeho. Teď jim oběma tančily v očích jiskřičky vzrušení. Opatrně prolezli dírou v plotě a rádoby nenápadně se plíživým krokem vydali směrem k obrovskému kamenem obloženému domu, který se tyčil nad korumy stromů v okolí a vrhal na ně temný stín. Děti se přikradly pod okno v přízemí a tam se skryly za růžový keř. Plán byl jasný - dostat se nenápadně do domu, vyjít do poschodí a v ložnici na konci chodby se pokusit najít nějaké dárky. Ani jeden se nemohli dočkat zítřejší narozeninové oslavy a pokušení zjistit co dostanou bylo moc velké. Sirius se vyšplhal na parapet okna a poté podal ruku dívce a seskočili do mísnosti. V prostorné pracovně s nábytkem z tmavého dřeva se moc dlouho nezdrželi a hned se vydali do haly, odkud vedlo schodiště do patra. Opatrně se vyhnuli starému a napůl hluchému domácímu skřítkovi a vyběhli nahoru. Před nimi se táhla dlouhá tmavá chodba, z níž vedly dveře do různých ložnic a pokojů, a tam, úplně na konci byl jejich cíl - ložnice Cygnuse a Druely Blackových.
Potichu se vydali chodbou a Sirius už už sahal po klice, když se za nimi ozval vysoký pohrdavý smích. Dívka se rychle otočila za zdrojem zvuku a poplašeně se nadechla. Sirius sice strnul, ale neotočil se, bylo mu jasné, kdo to je. Blonďaté vyděšeně děvčátko hledělo do obrovských očí Belatrix Blackové.

Narcisa se s trhnutím probudila a posadila se na posteli. Zdálo se jí o nezdařené "pártací akci" po dárcích, která proběhla přesně před šesti lety a jedním dnem - 30. srpna 1965. Dnes slavila své jedenácté narozeniny a hned zítra se měla vydat červeným bradavickým expresem do Bradavic. Skopla ze sebe peřinu a běžela do vedlejšího pokoje, kde ještě spala Bella.
"Bello! Už zítra, už zítra!" volala Cissa nadšeně a skočila k sestře na postel. Ta se vymrštila do sedu a chňapla po hůlce ležící na nočním stolku vedle postele, ještě dřív, než vůbec otevřela oči a namířila na Cissu.
"Vypadni z mé postele! Copak se asspoň jednou nemůžu v klidu vyspat?!" zasyčela na ni nebezpečně a levačkou si protírala ospalé oči. Ani se nepozastavila nad svou velice nepřiměřenou reakcí…
Cissa s tichým "promiň" sklouzla na podlahu a rychle se po špičkách odcupitala ven. Na chodbě měla ze dveří svého pokoje vystrčenou hlavu Andromeda a jakmile vyšla Cissa na z pokoje a zavřela za sebou dvěře, gestem ruky ji přivolala k sobě. Poté ji šeptem utěšovala: "Nevšímej si jí, je jiná než my…"
"Já jsem jen chtěla…" začala Cissa, ale pak zmlkla. Co vlastně chtěla? Vždyť Bella se s ní nikdy pořádně nebavila o věcech, které by člověka nějak potěšily. Dokonce spolu nikdy ani nenadávaly na rodiče a jejich tresty za neposlušnost. Byly vlastně každá jiná a to nejen povahově - jednu zdobily husté černé kadeře a tmavé oči s neustále rozšířenými zornicemi, druhé do ledově šedých očí padaly platinové rovné vlasy.
Dromeda se na Cissu s pochopením usmála… věděla přesně, co se jí honí hlavou. "Už to neřeš," zamumlala, stiskla sestře rameno a postřčila ji směrem ke kuchyni, kde se už konaly přípravy na letošní oslavu…
Ten den dostala Cissa hodně dárků, nejvíce ji však potěšil ten, který přinesla na noze uvázaný Siriusova a Regulova sova Gréta společně s dopisem…
dopis od Siriuse xD
Siriusovi naděje na to, že si oslavu užije byly bohužel marné. Ve společnosti tety Walburgy a pratety Cassiopeiy a dalšího příbuzenstva mluvícího jenom o politice a zmiozelských přátelích nad sklenkou skřítkovského vína (nebo máslového ležáku v případě mladšího osazenstva) se opravdu nešlo nenudit. Dopis od Siriuse jí však hned alespoň trochu zvedl náladu. Už se asi půl roku neviděli a bylo s podivem, když mu rodiče vůbec povolili poslat jí sovu (samozřejmě párkrát přišel dopis i po nějaké jiné sově než Grétě a pak nebylo těžké uhodnout, že není poslán "legálně"). Gréta zaškrábala pařátem na okení tabulku zrovna ve chvíli, kdy se dědeček Pollux horlivě rozčiloval nad nějakým mudlou, který ho prý napadl, když šel na ministerstvo, a i když bylo každému jasné, že se omylem srazili, nikdo si nemohl nechat ujít příležitost něco takového svalit na ty, jenž nemají kouzelnickou moc.
Pollux se zrovna rozmachoval rukama, jakoby se snad snažil vzlétnout a z jeho sklenky padaly na koberec karmínově rudé spršky vína, když domácí skřítek vpustil Grétu dovnitř a ta zamířila rovnou k Cisse. Teta Walburga se na ní zamračila, jakoby se jí snažila uhranout pohledem, ale nic neřekla a tak si Narcisa mohla přečíst psaní celkem v klidu, jen za doprovodu dvou zvědavých pohledů přes její rameno. Jeden závistivý patřil Belle, druhý zvědavý Dromedě. Bella se s opovrživým odfrknutím stáhla hned, jakmile spatřila slovo Nebelvír, ale Cissa si jí nevšímala a s tichým: "Omluvte mne, prosím," se vytratila do vedlejšího pokoje, aby si v klidu mohla rozbalit malý balíček a nemusela přitom mít strach, že příbuzenstvo uvidí nějakou blbůstku, kteroují Sirius asi opět daroval, a z níž by měl nepochybně další problémy s rodiči. Když však přetrhla mašli, vypadlo jí na klín malé kulaté zrcátko. Cissa nevěřícně vykulila oči a několikrát si ho prohlédla ze všech stran, aby našla nějaký siriusův vtípek, ale nic… pořád se jen dívala do svých šedých očí. Že by se ze Siriuse stával opravdový člen jejich rodiny? Nudný, rezervovaný a šílený? To snad ne! V tom muselo vězet něco jiného…
V tom se v zrcátku objevilo jedno velké hnědé oko, v němž vesele tančily jiskřičky.
"Siriusi!" vyjekla Cissa a hned by si nejraději dala facku za svou reakci, prorože hovor ve vedlejší místnosti utichl a i přes dveře cítila pohledy všech příbuzných…
Oko v zrcátku se začalo vzdalovat, až se dívala do rozzářeného obličeje svého bratrance.
"Co to je?" zašeptala a rychle se podívala ke dveřím, aby se ujistila, že nidko nešel zkontrolovat, co se tady děje.
"Všechno nejlepší Cissie," zahlaholil Sirius a jeho hlas jakoby se ozýval z druhé místnosti. "To koukáš, co? Koupil jsem to u Borgina a Burkese. Koukali se na mě dost podezřívavě, ale ujistili mě, že ta zrcátka nejsou nijak nebezpečná, prý jsou jen začarovaná nějakým kouzlem. Prý mi ho řeknou, až budu umět aspoň trochu kouzlit. Pak si budu moct vyrobit taky taková, jen hezčí, takže tohle ber jako prototyp…"
"Počkej, říkal jso zrcátka? Ono jich je víc?" ptala se Cissa, která se pořád ještě nemohla vzpamatovat z toho šoku…
"No jasně, že jo! Jsou dvě. Jedno mám já, druhé teď ty. Chtěl jsem, abychom byli ve spojení i když budu mít zákaz posílat sovy, což bude, myslím, celkem často…" zařehtal se Sirius a hned pokračoval: "Musím vědět všechno co se v Bradavicích děje! O učitelích, tvých spolužácích a hlavně o kouzlech! Už se nemůžu dočkat!"
"Ty musíš jít vždycky proti proudu, viď."
"Ale prosimtě... Slib mi, že mi všechno řekneš."
"Jasně," přikývla okamžitě Cissa. "Takže když s tebou budu chtít mluvit, jen zavolám do tohohle zrcátka a ty se objevíš?" ujišťovala se…
"Pokud tě uslyším tak jo… Budu ho nosit v kapse, abych tě nepropásl."
"Doufám, že tam najdu nějaké kamarády," povzdechla si…
"Neboj se, tam si najde kamarády snad každý, uvidíš. Když má přátele i Bella, je nemožné, abys ty neměla," utěšoval Sirius. "Ale asi bys už měla jít, aby to nebylo moc podezřelé. Už takhle bude mít matka otázky."
"Dobře," přikývla Cissa.
"Tak se měj hezky, Cissie," řekl tlumeným hlasem Sirius a pak se jeho obličej začal vzdalovat a rozmazávat, až se Cissa opět koukala do svých očí.

Druhý den se Narcisa upřeně dívala na cihlovou zeď a snažila přesvědčit sebe samu, že se jí opravdu nic nestane až se proti ní rozeběhne. Černá kočka na jejím rameni, které ještě ani nedala jméno, jí zarývala drápky do kůže, což jí také nepřidalo na odvaze - ta kočka se taky bála.
"No tak, snad bys neměla strach,"zašeptala jí do ucha syčivým hlasem Bella
a téměř sprintem se rozeběhla i s vozíkem proti přepážce a za chvíli po ní nezbylo ani stopy.
Andromeda také na nic nečekala, jen stiskla Cisse rameno a rozhodným krokem se vydala na nástupiště 9 a ¾.
"Narciso, nemáme na tebe celý den," začínal už být netrpělivý otec, a proto Cissa pevně stiskla víčka k sobě, zaryla prsty do svého vozíku a začala ho tlačit ke stěně. Poslední, co slyšela, než proběhla do párou zamlženého nástupiště ještě uslyšela poplašený výkřik nějakého mudly. Když otevřela oči, koukala přímo na rudou lokomotivu bradavického expresu. Všude kolem se motaly davy lidí, které na sebe navzájem křičely, zdravily se a loučily se. Cissa se otočila ke zdi, jíž proběhla právě včas, aby viděla, jak se elegantně objevují její rodiče Cygnus a Durella Blackovi. Hned se k nim seběhla skupinka kouzelníků, aby je mohli jako první pozdravit a alespoň trochu se jim tak vetřít do přízně. Durella se přes jejich hlavy přísně podívala na Cissu a rty jí naznačila slovo "kupé", poté se obrátila k lidem před ní a své dceři už nevěnovala ani tu nejmenší pozornost.
Cissa sklonila hlavu a zamířila do druhého vagonu, kde si sedla do kupé s nějakým stejně starým klukem ve velmi ošuntělém hábitu se záplatami, který se ani nepředstavil a jen na ní nepokrytě zíral. Cissa přitiskla nos na sklo a pozorovala dění na nástupišti. Bella stála v hloučku asi šesti lidí, kteří se nahlas smáli scénce, kterou předváděl kluk s velmi ostrými rysy a platinově blond vlasy. Cissa v tu chvíli nezůstala na pochybách o koho jde - nejlapčí přítel její sestry, Lucius Malfoy.
Cissa se s pohrdlivým odfrknutím otočila jinam - ten kluk jí byl nesympatický už od pohledu, natož po tom, co Bella vyprávěla doma. Očividně se bavili ubližováním mladším a slabším a ještě se tím vychloubali. Nesnášela Bellino vyprávění o škole a také proto doufala, že se nedostane do Zmiozelu - lidé v něm byli téměř všichni podlí a zlí.
Očima vyhledala Andromedu a uviděla pravý opak než u druhé sestry. Dromeda se bavila s jedním vysokým hubeným chlapcem a jednou kamarádkou - usmívali se a vypadali šťastní, že se po prázdninách zase vidí.
Najednou na sobě Cissa ucítila něčí pohled, otočila se a spatřila ocelově šedé oči Luciuse Malfoye. Jakmile spatřil, že se na něj dívá, nepatrně sklonil hlavu a slizce ohrnul rohní ret, což se u něj asi mělo pokládat za oslnivý úsměv. Cissa se zhrozila, ale přeci jen mu úsměv oplatila, aby se náhodou matka přes Bellu nedozvěděla, že je nezdvořilá. Poté se odvrátila, zabořila se co nejhlouběji do sedadla. Po chvíli uslyšela zvuk píšťalky a bouchání zavírajících se dveří a vydala se vstříc novému světu, novým zážitků a snad i novým přátelům.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 princess-denise princess-denise | Web | 24. prosince 2010 v 14:50 | Reagovat

JUPÍÍÍÍÍÍÍÍ!!!!! Konečně! Ani jsem nevěřila, že se toho dožiju! xD xD Ale strašně moc ti děkuju, drahá Elis, je to super! xD A ty latinský názvy.... zbožňuju je! Vždycky jsem se chtěla učit latinsky, tak začnu u tebe! xD xD
Narcisa je sympaťačka, rozhodně víc než pak v pozdějších letech... Na tu změnu se těším, bude to zajímavý! xD Luciuse si popsala taky dobře, ten se zase myslím ke konci HP změnil k lepšímu (v rámci možností xD) a řekla bych, že díky Cisse, takže to bude taky hustý... ;-) A Sirius.... mám k tomu něco dodávat? xD xD Miluju ho, poperem se o něj! :-D
Vážně se těším na pokračování a doufám, že se ho nedočkám až zase na přesrok! xD

2 Elis Elis | E-mail | Web | 24. prosince 2010 v 14:52 | Reagovat

Jsem hrozně moc ráda, že se ti to líbí!!  Aohledně změny Cissy - mám to promyšlený a takhle v hlavě to vypadá celkem dobře xD Realita na papíře bude jiná, ale vymyšlený to je xD ;-)

3 princess-denise princess-denise | Web | 24. prosince 2010 v 14:56 | Reagovat

xD Určitě to bude dobrý, i když chápu, že ten převod z hlavy na papír je někdy fakt na zabití! xD xD Mám svoje zkušenosti! xD

4 bellatrix-bella bellatrix-bella | 30. ledna 2011 v 14:26 | Reagovat

Skvelá kapitola, milujem poviedky s takýmto námetom :D Neviem sa dočkať ďalšej kapitoly :)

5 Elis Elis | E-mail | Web | 15. února 2011 v 19:55 | Reagovat

Díky moc... ;-) Omlouvám se, ale budeš si muset asi chvíli počkat... Něak mi to nejde sesmolit... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama