close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

.
.

Ve svitu měsíce

30. května 2011 v 15:56 | Elis |  Jednorázovky
Tuhle povídku mám už nějaký čas v šuplíku, ale kamarádka mě (aniž by o tom věděla) donutila ji přepsat do nějaké čitelnější formy...
Zdá se mi, že "zápletka" je patrná už z prvních vět, ale co se dá dělat, můj mozek na víc asi nemá... ;-)



Ve svitu měsíce
Seděla jsem na lavičce na ostrůvku vlakového nástupiště, který se topil v moři kolejnic. Už byla tma, ale měsíc měl zítra dosáhnou úplňku a poskytoval tak dostačující světlo. Komíhala jsem nohami ve vzduchu, pohrávala jsem si s pramenem svých blond vlasů a pozorovala vzdalující se modré světlo uvězněné v majáčku připevněném na střeše policejního vozu. Povyk kolem sousedního nástupiště pomalu utichal a čumilové se ve vzrušeně si šeptajících skupinkách začali vytrácet.
Mě si naštěstí nikdo nevšímal. Nebyla jsem zvědavá na otázky typu: "Nejseš nějaká mladá na toulání se po nocích sama venku, holka?" a podobné nesmysly. Určitě by mě také chtěli odvézt do nemocnice, protože by si mysleli, že jsem musela utrpět hrozný šok, když jsem viděla tu nehodu.
Dospělí vydedukují takovéhle pitominy, aby vypadali chytře a důležitě, a pak si mezi sebou vyměňují pochvaly jako: "Dobrý nápad, chlape," nebo: "Jo, to zní rozumně," a přitom vůbec nevědí, jak se druhý cítí, protože se ho mnohdy ani nezeptají.
Neviděla jsem, jak se to stalo, jen jsem slyšela hrozný křik, tak jsem se šla podívat, co se děje. Přiznávám, nebyl to zrovna nejkrásnější pohled na tu krev, která byla rozstříknutá po stěnách koridoru kolejí, ale nebylo to nic, z čeho bych hned měla utrpět šok. A nejsem tak hloupá, abych šla dál a koukla se na tělo ležící v kolejišti.Tento pohled by mi už v mysli opravdu zanechal palčivou stopu, která by se vynořila na povrch v noci, kdy člověk nemůže ovlivnit, co se mu honí hlavou. Radši jsem setrvávala v bezpečné vzdálenosti a jen jsem nenápadně poslouchala rozhovory lidí hemžících se kolem, abych se dozvěděla, co přesně se stalo.
Nějaká dívka prostě přecházela koleje zrovna ve chvíli, kdy jel vlak a nestihla vyšplhat na nástupiště včas. Byla na místě mrtvá…
Když přijela sanitka a policie, vrátila jsem se sem a pozorovala, jak na nosítkách vyzvedávají její tělo na nástupiště. Zpod látky, kterou bylo její tělo přikryté v jeden okamžik vyklouzlo pár špinavě blonďatých kadeří, jež se chvíli houpaly ve vzduchu jak klubko hadů, než je zdravotník opět neschoval pod látku. Policie poté vyslechla několik přespříliš ochotných svědků a odjela.
Zaslechla jsem vzdálené zahoukání vlaku a zvedla jsem se.
Nastoupila jsem. Nikdo z cestujících mi nevěnoval vůbec žádnou pozornost, všichni se tvářili, jako bych byla vzduch. Asi byli natolik unavení z práce, že nebyli ani schopni vnímat, se se děje kolem nich.
Ještě jsem ani neseděla, když se vlak s prudkým trhnutím rozjel. Ztratila jsem rovnováhu, spadla jsem, a než jsem se stihla vzpamatovat, prolétla jsem zadní stěnou vagónu.
Přistála jsem na kolejích a na poslední chvíli jsem před sebe stačila dát ruce, abych nepraštila obličejem přímo do dokonale vyleštěného kovového pásu koleje, v němž se krásně zrcadlil měsíc.
Něco nebylo v pořádku. Obličej jsem měla jen pár centimetrů od stříbrného kovu, ale neviděla jsem ho v něm. Jediné, co bylo v tom "zrcadle" vidět na místě, kde jsem teoreticky měla mít obličej, bylo blikající letadlo letící vysoko na jasné obloze.
Otočila jsem se za vlakem, do nějž jsem před chvílí nastoupila, a který teď s tichým zahoukáním zmizel v dáli, aniž by mu nějak vadilo, že právě ztratil pasažéra.
Vyšplhala jsem se z koridoru dráhy na nástupiště a sedla si tak, že mi nohy volně visely dolů ke kolejím.
Pomalu mi všechno docházelo… Cestující ve vlaku, jenž mě měl odvézt domů, nebyli úplní ignoranti - oni mě prostě neviděli. Ani policie mě jen nepřehlédla a ti lidé mi nemohli vynadat, když jsem poslouchala jejich rozhovory o tom neštěstí, které potkalo nebohou dívku v kolejišti.
To byla ta dívka se špinavě blond kadeřemi, které vyklouzly zpod látky, a s nimiž jsem si před chvílí pohrávala, když jsem pozorovala vzdalující se světlo majáčku.
Kdybych se nezalekla pohledu na krev a šla se podívat blíž, spatřila bych jistě svou tvář, se známou pihou u pravého koutku śt, pocákanou karmínově rudou tekutinou. Spatřila bych své dokořán otevřené oči, ve kterých se jistě zrcadlil měsíc, jenž zítra dosáhne úplňku…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Denise Denise | Web | 1. června 2011 v 19:47 | Reagovat

Líbí se mi, jak je to napsaný a ne, nemyslím, že je od začátku jasný, jak to dopadne - já bych to teda nečekala.... xD Dobrá pointa, jediný, co mě trochu zaráží je pár technickejch detailů - ty její pocity se mi moc nezdaj, přijde mi taková "moc drsná", i když aby byla nějaká květinka, to taky není ono... Ale jako nevim jak ty, ale na mě by docela zapůsobilo, kdybych viděla, jak někoho přejel vlak, fuj... xD xD Samozřejmě to může bejt tim, že je to vlastně duch, ale potom by mi k ní stejně takový chování nesedělo. No to je jedna věc a pak se ještě nemůžu zbavit dojmu, že když někoho přežvejkne vlak, než aby jeho tělo naložili na nosítka, to ho spíš sbíraj po částech... xD Takže, jak pak říká na konci, že by se viděla, atd. ... no vlastně teoreticky to možný je, ale přijde mi, žes úplně nevystihla jistou brutalitu týhle smrti... xD Aspoň mě to přijde jako velkej masakr, nevim jestli by viděla pihu v koutku úst a vytřeštěný oči, a pokud ano, tak by hlava asi musela bejt jaksi... oddělená od zbytku? Nééé, fuj, promiň... xD Chci říct, že atmosférově se mi to moc líbilo, ale prostě všechny nějak nechává chladnejma, že tam na kolejích je někdo rozmašírovanej a pak to nevyzní tak nějak... já nevim - uvěřitělně. Jako bych doopravdy nevěřila, že takhle skutečně umřela, pořád mam pocit, že tam něco nehraje. Ale zas abys to tam popisovala "detailně", to taky nehci... xD Uff, jsem se do toho nějak zamotala... xD  xD
Jinak ten závěr je dobrej, poetickej nebo tak... ;-) Těšim se na tu druhou povídku, snad bude... eh... optimističtější? xD (Ale nic proti, tahle povídka má hustou pointu, něco, co se mi ještě jaktěživa nepodařilo vytvořit... xD)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama